IGNIS FATUUS
Petra Klabouchová
Dávné pověsti provází šumavskou krajinu od nepaměti. A tak není divu, že pohraniční stráž často hlásí výskyt neznámých světelných jevů. Jde o nepřátelé nebo se skutečně jedná o nadpřirozeno? Do těchto ponurých míst se vydá skupina vědců, která má za úkol tuto oblast prozkoumat. Život v totalitním režimu nemusí být tak krásný, jak se pro někoho jeví, a jakákoli hrozba, která by ohrozila jeho fungování musí být zlikvidována. Podaří se skupince vyváznout ze spárů nejen bludiček?
Co všechno provází šumavskou krajinu?
Když jsem před lety četla knížku U severní zdi, nemohla jsem několik nocí spát. Neustále jsem se k Ďáblickému hřbitovu vracela a chtěla se tam podívat. Prozkoumat ho. Dnes se na části tohoto místa nachází luční louka, na které si můžete v létě natrhat květiny do vázy, což pro někoho může být morbidní, ale pro někoho zase důvod k radosti.
Překvapením pro mě bylo, když jsem zjistila, že si autorka tentokrát vzala napaškal šumavskou krajinu. A co si o její nejnovější knížce myslím?
Průvodce krajinou
Jedním slovem – páni. Šumavskou krajinu si píšu na seznam, kam se chci podívat. Nejprve ale začnu obálkou, ta prostě nemá chybu. Děsivá i lákavá zároveň. Obrysy krkavce je poukazuje na příběh, který má ostré drápy i hrany, a nenechá vás v klidu. Když otevřete knížku, tak na vás dýchne povedená grafika. Pecka, opravdu.
Nemůžu úplně říct, že bych se začetla hned ze začátku. Trochu mi to trvalo. Ale postupně, jak vyprávění sílilo, zároveň vábilo k čtenáře dalšímu prozkoumání. Je zvláštní, jak si paní Klabouchová nejen umí pohrát se šumavskou krajinou a jejím popisem, ale i vymyšlením postav. Postupně čtenář zjistí, že lidská povaha je různorodá – temná i plná světla. Ale okolnosti ji dokážou naprosto předělat. Možná, že se vám po jejím přečtení bude hodit knížka, jak se zbavit úzkosti a paniky.
„Záře výbuchu byla tak silná, že se mi před očima roztančila fotografie vlásečnic mé vlastní sítnice.“
Vždycky si vážím, když si autor dá záležet na místopisu. Šumava je obrovské území, a i když jsem tam ještě nikdy nebyla, minimálně kvůli Velhartickému hřbitovu se tam chystám. Na tohle má paní Klabouchová opravdu talent. Všimne si příběhů, o kterých se jinde nedozvíte.
Během čtení má čtenář možnost si přečíst i části z vyšetřovacího spisu Ignis Fatuus – Křemelná. Právě tady se nejvíc dozví například o již zmíněném Velhartickém hřbitově, nebo kulovém blesku či různých pověstech.
Stín sester Brontëových
Osobně si myslím, že styl paní Klabouchové je velmi ponurý a přesto čtivý, jako romány sester Brontëových. V jejích příbězích se tajemno příjemně snoubí s realitou. Zapomenout nesmím, ani na konec, který jak jinak je originální, a vůbec ho čtenář nečeká. Je to velmi zásadní zvrat, který donutí čtenáře vnímat především mladou hrdinku Květu úplně jinak. Nedůvěřivě. Dál už prozrazovat nebudu.
Výhodou u našich českých autorek je, že jsou vzdělané a umí díky tomu čtenáře zaujmout. Tento psychohoror vás nenechá na pochybách, že se z paní Klabouchové stává čím dál tím výraznější spisovatelka. Držím ji palce, ať ji to zůstane, protože Ignis Fatuus mi bude v žaludku ležet ještě hodně dlouho.
Knížku si můžete zakoupit v nakladatelství Host.
Po přečtení se vám může hodit například článek Kde se sejít s Dantem, anebo recenze na knihu Olivovník.