Znáte příběh o Heloise a Abelardovi? Tak to si musíte dopisy přečíst. V 70. letech minulého století se našlo 116 středověkých listů. Dodnes nikdo neví, kdo je autorem. Nicméně se jedná o jednu z nejkrásnějších sbírek milostných dopisů, které napsali (snad) dva milenci. Historiky léta trápí otázka, zda autoři nejsou slavná milenecká dvojice Abelard a Heloisa. Odpověď na tuto otázku nenajdete, ale objevíte knížku, která rozhodně stojí za přečtení.
Milostné dopisy trochu jinak
Řekla jsem si, že knihu na Valentýna už mám. Milostné dopisy jsou vždy vděčné, kromě toho už jsem četla celou řadu sbírek na toto téma. Některé mě oslovily, některé ne. Ale tady je to jiné. To mi věřte.
Té, již miluje a bude milovat navždy, posílá pozdrav její nejvěrnější. Kéž naše láska nezahyne, a naopak stále více prospívá.
Kniha je rozdělena do 8 částí. V té první se dozvíte o problematice milostných dopisů, které se datují do středověku. O tom, jak si vlastně dnešní odborníci nemohou být ničím jistí. A nejsou si už vůbec jistí, zda zmíněné dopisy napsali Heloisa a Abelard – dva milenci, o kterých se mluví po staletí. Kdo by jejich příběh neznal? On učitel a mnich, ona z vyšších kruhů. Oba se do sebe zamilovali a ač Heloisa dokonce porodila i syna, nikdy spolu nesměli být. Abelarda dokonce vykastrovali, a on plný zášti se stáhl, a už nikdy s Heloisou nepromluvil. To jen krátké připomenutí.
Ve druhé části již máte 116 dopisů, spíše fragmentů. Některé vám dají smysl, některé méně. Zapomenout nesmíme ani na časté zmínky týkající se Boha, ale i vzájemnou náklonost. Ano, milí čtenáři, milostná korespondence nebyla jiná než ta dnešní. (Myslím, že takové Marilyn by se tahle část také líbila). Sladká slova se nevynechávala. Následuje opravdový dopis, který kdysi Heloisa napsala. Tady už můžete trochu porovnat, i když to jde ztěžka. Poté si přečtete dopis Konstancie Bretaňské a Ludvíka VII., byla jsem touto ukázkou také mile překvapená. No, a v té poslední části si přečtete ukázky z jiných dopisů, jako je dopis od mistra Guida anebo Kolo Venušino.
Bonusem jsou i fotografie, které znázorňují nějaké historické umění z 12. století – obrázky, sochy… to všechno čtenáři onu dobu velmi příjemně přiblíží.
Nesmírná vzácnost
A co bych řekla na závěr? Čte se to hezky, ale čtěte to pomalu. Vychutnávejte si to, protože se jedná o vzácnost. Osobně se přikláním na stranu těch, co říkají že to Heloisa a Abelard napsali. Zdálo se mi totiž, že jsou zmíněné fragmenty opravdu v podobném stylu.
V srdci se mi rodí a sílí bolest tak veliká, že by celý rok nepostačil, abych ji dokázala popsat. Celé tělo mám ochablé, má duše pozbyla obvyklé veselosti.
No řekněte sami, není to krása?
Před lety jsem četla knížku Návrat slov. Byl to převyprávěný příběh o této milenecké dvojici. Mrkněte na to, třeba i vás to osloví.